Historie festivalu
8. ročník HIP HOP KEMP 2009 / 20-22.8.2009 / Festivalpark Hradec Králové (areál letiště)


Lady Sovereign nebo Adam Tensta? Report z prvního dne Hip Hop Kempu 2009
Letošní, v pořadí již osmý ročník Hip Hop Kempu se opět uskutečnil v areálu královéhradeckého
Festival parku a opět bylo na co koukat, co poslouchat, o čem přemýšlet a na co skákat, potažmo
tancovat. Dnes si dáme první díl, první den, který představil nejnovější trendy v oblasti
hip-hopu!
Čtvrteční program zahájil slovenský Opak, který přitáhl první posluchače pod stage. Vec se Zverinou
dali standardně velmi zábavný koncert, následovaný trueschoolerem Reksem z USA. Kolem osmé hodiny se
dostavil El Da Sensei v polském doprovodu, aby spolu zahráli povedený koncert, v jehož rámci dali i
nové tracky z nadcházejícího realesu. S přicházející tmou se prostor před pódiem začal solidně
zaplňovat a na řadu přišel švédský Adam Tensta.
Pro mě to byl jeden z nejlepších koncertů na celém Kempu, velmi energický a zábavný. Tenstův elektro
zvuk dokázal solidně rozhýbat celé publikum. Zahrál největší pecky z jeho It's Tensta Thing jako
They Wanna Know nebo Dopeboy, ale větší část repertoáru sestávala ze zbrusu nových skladeb. Tensta
by si určitě zasloužil lepší čas. U-N-I pocházejí z Kalifornie a jsou další z kapel, která se ohlíží
ke zlaté éře a přitom posunuje celý hip-hop o něco dál. Bohužel zvuk byl daleko za hranicemi
poslouchatelnosti, a tak jejich na melodiích postavené skladby nevynikly, seč se víc snažili, po
pódiu skákali, třepalo se kohoutem, ukazovaly se hadry ze sekáče a celé to mohlo být fajn, nebýt
toho zpropadeného zvuku.
Čtvrtek pak zakončila pekelná show Lady Sovereign, která se na pódiu objevila společně s bubeníkem a
DJkou. Uječená Lady Sov zahrála dobrý koncert sestavený (asi) hlavně z repertoáru novinky Jigsaw,
avšak došlo i na takovou Love Me or Hate Me, i když dle názorů se kterými jsem se setkal, lidé
očekávali něco jiného, mě osobně se její opilá show líbila. Znělo to tvrdě, SOV nebylo pro její
Cockney English rozumět, tak jsme alespoň obdivovali její kopy do plechovek od piva a pády na pódiu.
Ze začátku to byl ranec, pak metal, nakonec nejsprostější oi! jak od Cockney Rejects. I takhle může
vypadat hip-hop nového tisíciletí.
Páteční Kemp s bohatým line-upem, kralovat mohl ale pouze Method Man
Druhý Kempový den jsme se mohli setkat se zástupci severomoravského rapu, hvězdná sestava Jayk3M a
Kenta, kteří vystoupili v Music City Hangáru v rámci nabité Bandzone.cz showcase, ale přece jen
přejděme k dění na hlavní stagi (i když ještě určitě stojí za zmínku to, že koncerty BPM a DeZrechts
proběhly, jak se patří, s bravurou).
Na hlavní stagei se jako první objevil Strapo, který podle mě dal překvapivě zajímavou show, jistý
na přednesu, zahrál i nějaké nové věci a přidal i pro něj typický freestyle. Po něm se ukázal polský
PIH, jenž nahnal polské návštěvníky a dal ukázku polského street rapu, kterou jistě nejen Poláci
náležitě ocenili. Pak přišlo klidnější místo v programu jako stvořené pro šetřící se páteční
odpoledne, kdy se objevili undergroundové hvězdy Blu & Exile, následovaní J-Livem. Zvláště prvně
jmenované opět potrápil zvuku a trpěli de facto stejnými problémy jako den předtím U-N-I, takže
takový Blu Collar Worker úplně zanikl. Škoda toho, i když nakonec se zvuk umoudřil a Exile vše
zachránil tím, jak si u MPCčka málem nevymlátil duši. J-Live samozřejmě na úrovni.
Potom se přiřítili Reef the Lost Cauze & Torae, kteří dali na střídačku velmi živou show. Zvláště
překvapil prvně jmenovaný, jehož boombap sound namohl nejednu krční páteř a obecně by snesl označení
za jednoho z největších objevů letošního festivalu. To Torae se moc nepředvedl, jednak na pódiu
dlouho nepobyl, jednak to nezvládal hlasově, takže to vypadalo, jako kdyby mutoval. V každém
případě, vítěze v tomto pomyslném přátelském duelu známe. Indy & Wich společně s LA4 zahráli pro
české publikum standardní koncert, vysloužili si náležité ovace, ovšem koncert už nemohl někoho
překvapit, když je člověk vidí poněkolikáté v roce.
Black Milk sice dorazil bez Bishopa Lamonta, ale myslím, že jeho show to na kvalitě nic neubralo.
Jeden MC, jeden DJ. Dvě desky jako Popular Demand a Tronic, které dohromady zaručovaly skvělý
koncert, který nadto okořenila asi desetiminutová vzpomínačka na J. Dillu, Baatina a Proofa.
Výbornost. Vladimir 518 a Hugo Toxxx, jakož i vypískaný Trafik bez komentáře. To snad ani nelze
srovnávat, ne?
Vrcholem pátečního line-upu byl starý známý Method Man, člen legendární party Wu-Tang Clan, který se
ukázal po pro někoho nepříjemném, asi hodinovém čekání. Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká.
Method Man se nakonec objevil, zahrál svou show ve velkém stylu a s největšími hity, které sahaly od
legendárních hymen Wu přes kolaborace s Redmanem až po vlastní tvorbu. Method Man na pódiu byl jako
ryba ve vodě. Je to člověk s neuvěřitelnou dávkou charismatu, pán v pravém slova smyslu, kterému
publikum zobe z ruky a dělá to s naprostým pocitem blaha. A když dá Wu-Tang Clan Ain't Nuthin To
Fuck Wit, M.E.T.H.O.D.M?.A.N., How High anebo **Da Rockwilder*, nemáme se o čem bavit.
Nejpůsobivější koncert letošního ročníku? Myslím, že pro většinu z nás určitě.
La Coka Nostra odehrála velké finále, ale zajímavých jmen přinesla sobota víc
Máme tady reportáž z posledního dne letošního ročníku festivalu Hip Hop Kemp. Dozvíte se, jak se nám
líbil B.o.B., nelíbila Moja reč, co takový půl hodiny hrající Termanology, zda Camp Lo dali Luchini
a samozřejmě, jak to skončilo s La Coka Nostra. Tohle všechno a mnohem více, poslední den Kempu a
naš reportáž z něj je tady.
Poslední den zahájil Prinz PI, zřejmě nutnost německého jména pro návštěvníky zpoza západních
hranic, přesto jeho koncert potěšil i domácí nadšence. My jsme se nicméně poprvé zastavili až už
B.o.B., atlantského rappera s kytarou, který dorazil s živou kapelou, aby společně zahráli, snad by
se už dalo říci, tradiční směs všeho možného od reggae přes rock až po závěrečný funk, vše
samozřejmě s nezbytnou dávkou hip-hopu. Vlastním jménem Bobby Ray se proslavil ve skladbě od T.I. On
Top of the World, jehož part na koncertě také zahrál. Celkově byla možná škoda, že se B.o.B.
nedočkal lepšího času, protože tahle show byla pro masy jako dělaná. Bobby na pódiu působil skromně,
kázal o dobrém způsobu žití a tu a tam se pouštěl do rádií a hudebního průmyslu. Slušné, určitě do
budoucna slibné.
Následovalo vystoupení Mojí reči, u kterého nechyběl ani Greg Delcore, jehož práce měla nemalý vliv
na kvalitu desky Dual Shock. Z té se také na Kempu výhradně hrálo, čemuž se ani moc nelze divit,
protože deska je to na české poměry nadmíru povedná. Co se však nepovedlo, bylo vystoupení MR.
Nevím, zda za to mohla celková únava, se kterou se v sobotu potýkal každý z nás, anebo se kluci
pustili do party, jak to umějí jen oni. V každém případě jim to naživo ten den nešlo a nešlo.
Delikův hlas byl úplně jinde než na desce, Supa se snažil, ale také dohromady žádná sláva. Celý
koncert působil tak nějak unaveně až utrápeně. Doufám, že šlo jen o výjimku.
Pak došlo i na nás a od hlavní stage jsme se vzdálili. Přišli jsme až na oblíbence DJ Premiera,
Termanologyho. Ten zahrál jeho nejznámější tracky z alba Politics As Usual a svou energickou show
dostal lidi do varu, i když na jeho neustálé ?Make some noise? už jen málokdo měl sílu odpovídat.
Koncert netrval ani půl hodiny, ale zase měl vše, co si od trueschoolového hip-hopu můžeme přát.
Ostatně ten den by se asi těžko jen někdo zlobil. Po něm přišli na řadu chlapci z Jihlavy ? Pio
Squad ? a jejich překvapivá show s velkým S i všemi dalšími písmeny. Lidí sice po Termovi o poznání
ubylo, ale kluci si to užívali ve velkém a nebál bych se říci, že zajeli svůj nejlepší koncert.
Show, propracovaná do nejmenšího detailu, hezky odsýpala, jednotlivé pecky na sebe přesně
navazovaly, došlo na největší hity a spousta z nich ještě zůstala v záloze, jednoduše výborný
koncert, který jsem si užil tak jako dlouho žádný. Big up!
O Devin the Dude a spol. z Jihu vám řekneme jen to, že zpívali, a o Camp Lo zase jen to, že tihle
muži v košilích a kravatách dali na závěr nestárnoucí hitovku Luchini, kterou navíc jejich pohledná
DJka uvedla její samplovací předlohou. Celkově to bylo příjemné vystoupení, možná spíše
fanouškovského rázu, ale kolem a kolem určitě potěšilo nejednoho z přítomných nadšenců do klasického
zvuku. Kontrafakt to samé co Indy & Wich v bledě modrém, tatáž show, ale jako vždy fungovala a lidi
si ji užívali, co jim poslední síly stačily. Přejeme jim to.
A tímto se dostáváme k velkému finále v podobě La Coka Nostra. Velké bylo, jak tím, co se odehrávalo
na stagi, tak tím, jak to vypadalo pod ním. Na místo totiž dorazili snad všichni návštěvníci Kempu a
poprvé to vypadalo jako na předcházejících ročnících, kdy lidí bylo znatelně více a pod pódiem
těsněji. Každopádně, La Coka Nostra, to je hlavně Ill Bill a Everlast, taky trochu Slaine a DJ
Lethal, dohromady skladby jak od jednotlivých členů a jejich kapel, tak novinky z desky A Brand You
Can Trust. Původně jsem odcházel z koncertu s tím, že to přece nemůže být všechno. Nakonec jsem ale
usoudil, že takhle jako při Jump Around nebo CIA Is Trying to Kill Me jsem si dlouho nezaskákal a že
ani ostatní věci, zejména That's Coke, vůbec nebyly špatné. Právě naopak. Jinými slovy, jo, takhle
vypadá finále se vším všudy.
