JOYNER LUCAS /USA/

Nevím, jestli je Joyner Lucas úplně zázrak, ale jeho kariéra tak trochu určitě. V době, kdy jsou relevantní umělci často věkem školou povinní je tu týpek, kterému se podaří průlom na hraně třicítky? Se skladbou, která místo “high” oslavy mejdanu velice střízlivě a neuvěřitelně sugestivně řeže do živýho? Skladbou, která místo toho aby do někoho píchala prstem projede nepříjemně dopodrobna obě strany jedné mince? Joyner Lucas vypustil bez varování “I’m Not Racist” a přes noc se všechno změnilo. Jedna skladba co je jak rezonanční frekvence místa a času ve kterém žijeme. Ozvěna stereotypů a mindráků, co si nosíme skryté hluboko v sobě. Jedna skladba, co je všechny hrdě vystaví jak šperky, ale ne abysme si je mohli porovnávat, kdo větší, ale abychom se i přes ně dokázali obejmout a zkusit se pochopit. Naděje na dialog tu přeci pořád je. Ale pozor, než se rozleží pocit, že Joyner je další “one hit wonder”, co zmizí beze stopy. Joyner je tak talentovanej, až je to k neuvěření. A teď, když má naší pozornost, asi už nezmizí nikam. Jeho strytelling nahání husí kůži. Jako filmového studenta se nabízí otázka jestli napsal nejdřív scénáře ke svým klipům, které až následně otextoval? Nebo rozpohyboval všechny ty živé obrazy, které nejdříve uvěznil do slov? Ať tak, či jinak, Joyner Lucas je jak hlásná trouba své generace a věříme, že bude patřit k vrcholům Hip Hop Kempu 2018.